děsit se
[ďesɪt se]
(3. j., 3. mn. děsí se, rozk. (ne)děs se, čin. děsil se, podst. jm. děšení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se děsí čeho, koho2), (kdo se děsí, že…)
mít z něčeho děs I/1 (silný strach), hrůzu • pociťovat velkou nelibost, nevůli, nespokojenost, bát se, hrozit se:
Všichni se děsí občanské války.
Neděste se, to je náš pes.
Děsí se představy Silvestru stráveného doma s rodinou.
Úzkostně seděla u stěny a děsila se každého, kdo se na ni podíval.
Lidé bydlící na náměstí se děsí, že je celé noci bude obtěžovat rámus z barů a křik opilců.
► děsívat se
[ďesiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
Když jsem byl malý, děsíval jsem se při pomyšlení, že moje matka musí jednou umřít.
dokonavé → zděsit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďesɪt se]
(3. j., 3. mn. děsí se, rozk. (ne)děs se, čin. děsil se, podst. jm. děšení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se děsí čeho, koho2), (kdo se děsí, že…)
mít z něčeho děs I/1 (silný strach), hrůzu • pociťovat velkou nelibost, nevůli, nespokojenost, bát se, hrozit se:
Všichni se děsí občanské války.
Neděste se, to je náš pes.
Děsí se představy Silvestru stráveného doma s rodinou.
Úzkostně seděla u stěny a děsila se každého, kdo se na ni podíval.
Lidé bydlící na náměstí se děsí, že je celé noci bude obtěžovat rámus z barů a křik opilců.
► děsívat se
[ďesiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
Když jsem byl malý, děsíval jsem se při pomyšlení, že moje matka musí jednou umřít.
dokonavé → zděsit se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)